Smrt při práci, tak to je vize hnutí Ano pro naše seniory, kterou nám v minulém týdnu představil vrcholný představitel hnutí Ano a ministr financí Ivan Pilný.
Souhlasím s Charlie Chaplinem, že se všichni musíme zajímat o naši budoucnost, protože v ní hodláme strávit zbytek života. Ale vždycky mne velmi naštvou úvahy o tom, kdy dojdou peníze na naše důchody.
Myslím, že se musíme především starat o to, aby nedošly. A to závisí jen na tom, jak úspěšní budeme se svými novými výrobky a službami v globalizovaném a robotizovaném budoucím světě. Pokud opustíme nejen hospodářsky nejúspěšnější část tohoto světa, tedy Evropskou unii, a půjdeme ruskou cestou, tak to bude opravdu brzy.
Zatím jsme ale docela úspěšní a to jen proto, že německé a další evropské, japonské, jihokorejské a taiwanské firmy u nás vyrábějí skvělá auta a další výrobky. To ale v případě konce EU rychle skončí a my budeme podle vize Ano umírat nad travními sekačkami při sečení obecních pozemků, abychom jedli brambory nebo chleba alespoň jedenkrát týdně a z daní, které zaplatíme, mohli dotovat Agrofert. V Rusku problém nedostatku peněz na důchody už vyřešili tak, že Rusové umírají o osm roků dříve než lidé u nás. Možná i tímto směrem se ubírají úvahy kormidelníků z hnutí Ano.
Spolupráce s vyspělým světem, který pro nás představuje EU, je pro naši budoucnost klíčová. Rozvoj vzdělávání zaměřený především na nové technologie a vznik a rozvoj inovativních nových firem, které přinášejí tyto technologie do praxe, a tady nemám na mysli zdaleka jen informační, ale třeba i biologické, chemické, strojírenské a další technologie.
Bohužel část naší budoucnosti jsme už prostavěli a projedli na Čapím hnízdě a jiných podobných projektech, které vznikly díky rozkradení evropských dotací.
)