Rád bych jen varoval před nemístně zjednodušujícím způsobem autorova uvažování: propad Zemanovy popularity může mít (a jistě má) řadu příčin, o nichž ani já, ani autor nemáme potuchy – zdaleka nemusí jít jen o důchodcovské úvahy, jak naznačuje autor – to především. Dále: autor neuvádí, odkud čerpá info o procentech Zemanovy popularity; není to jen zbožné přání jeho odpůrců? Já, aniž bych hledal, narazil jsem (dnes ráno) na zcela jiná čísla. Druhé kolo taky není, jak víme, jen o hlasech stoupenců, nýbrž především o hlasech protestních: víme, že mnoho voličů ve druhém kole volilo Zemana jen a jen proto, aby nebyl zvolen kandidát, jehož oni vnímali jako variantu ještě horší. Tak tomu může být i podruhé (a asi bude), signály o tom jsou.

Málokdo bude přísahat na představu, že dobrý soustružník bude nutně i dobrým zahradníkem nebo třeba úspěšným prodejcem MLM. Z vlastní zkušenosti studenta vím, že špičkový vědec může být mizerným učitelem. Nevím, kde se bere v lidech představa, že úspěšný vědecký pracovník nutně bude i dobrým prezidentem; daleko spíš mně to připomíná dobře maskovaný postoj „ať je to kdokoli, jen ať to není Zeman“. A to je špatně: při volbě mezi zlem známým a neznámým nemáme záruku, že neznámé zlo bude zlem menším než to známé. – Ano; snad proto voliči, o nichž já soudím, že jsou ducha mdlého, posuzují vhodnost prezidentského kandidáta podle šaškování na běžkách a padání ze schodů: k pádnějšímu argumentu nedohlédnou.

Nemám jim to za zlé, ale kdyby bylo na mně, volební právo bych jim upřel. – Za porušení Kodexu bloggera bych jim ovšemže upřel i právo publikovat, ale to bychom museli být na Respektu, jaký býval před deseti lety.